‹ News feed

28.07.2018 18:30

Šéf akademie Sparty Hřebík: Nejvíc mě těší, že je o naše hráče zájem

V prosinci oslaví sedmdesáté narozeniny, přesto když mluví o fotbale, jiskří mu v očích jako zamlada. Dvakrát vedl áčko fotbalové Sparty, teď už se několik let plně věnuje mládežnické akademii letenských na Strahově. Tam před šesti roky udělali novou koncepci. V sobotu dopoledne bedlivě sledoval zápas Sparty s Palmeiras, který však nedopadl podle jeho představ. Dorost Sparty pod vedením Ericha Brabce prohrál 0:3. „Ostatně i dneska, přes ten nepovedený výsledek jsme podle kvality hry neměli prohrát. Dokonce v ní byly pasáže, kdy jsme Brazilce přehrávali,“ říká o zápase v duchu, že se jednalo pro mladé sparťany o fantastickou zkušenost. „Ale na kvalitu hry se fotbal nehraje. Rozhodující je od určitého věku výsledek.“

Co říkáte na zápas Sparty, která kvůli prohře 0:3 s Palmeiras přišla o šanci zahrát si finále v Ďolíčku?
„Takovéhle zápasy bychom potřebovali alespoň jednou až dvakrát do měsíce. Tohle byl přesně ten zápas, kde soupeř hrál s entuziasmem, vysokým nasazením, rychle, agresivně a přitom fotbalově. Takže všechny atributy moderního fotbalu tam byly a soupeř je s chutí použil. My (Sparta) jsme s nimi hráli v podstatě vyrovnané utkání, ale bohužel jsme prohráli díky vlastním chybám a nešťastným penaltám, ale to vůbec nevadí. Hráči se s tím musejí vyrovnat, to už k fotbalu patří. My bychom takových zápasů potřebovali víc, protože naše hráče posouvají a dávají jim možnost se zlepšovat.“

Takže vás těší, že CEE Cup nabízí možnost takové konfrontace?
„Samozřejmě! Je to vynikající příležitost utkat se s týmy evropské kvality. A nejde jenom o Palmeiras, ale musím zmínit třeba i Sarajevo a Everton, kteří mě zaujali už loni, a i letos předvádějí skvělý fotbal, i když se to tak úplně neodráží na výsledcích. Naši hráči navíc nemají možnost konfrontace na takové úrovni v domácí dorostenecké lize, takže ji musíme hledat jinde. Pokud hrajete deset ligových zápasů a prohrajete jeden z nich, do hlav hráčů se dostane, že to je výjimečná situace a nemají tendenci se zlepšovat. Proto si myslím, že zápasy, jako jsme měli možnost sehrát v rámci CEE Cupu, by měly být minimálně jednou do měsíce. Můžeme ty zápasy totiž potom používat na videu, aby naši fotbalisté viděli, v čem se musíme zlepšit, v čem je soupeř lepší a hráči musí cítit, že se můžou zlepšit. Ostatně i dneska, přes ten nepovedený výsledek, byly pasáže, kdy jsme Brazilce přehrávali.“

Kdo vás nejvíce zaujal z hráčů Palmeiras?
„Jednoznačně Wesley Ribeiro Silva s číslem 11. Dokonce se líbil i mojí manželce! (smích) Říkala, že je z nich určitě nejlepší. Původně jsem se zaměřil na jiného hráče, ale zjistili jsme, že Wesley převyšuje všechny ostatní. To je hráč, který všechny principy fotbalu, které se v současné době musí plnit na základě posledního vývoje, měl v sobě zažité. V zápase předvedl fantastickou útočnou fázi, rychlost, výběr místa, první dotek, obejití, technickou vybavenost, prostě všechno. A nelze podceňovat, že pomáhal celému týmu bránit. To někteří hráči, dokonce i v našem týmu, kde patří k nejlepším, to nedodržují. Wesleyho způsob obranné fáze byl příkladný.“

A kdo vás v průběhu skupin nejvíce potěšil ze sparťanů?
„Nechci jmenovat jen jednoho hráče. To by bylo nefér vůči ostatním. My máme nastavené principy pro určité role hráčů. A když má ten hráč jednu z rolí, tak musí plnit principy a úkoly, které s tím přicházejí. Jestli se mu to daří více nebo méně, to je často otázka soupeře. Když je soupeř slabší v jeho prostoru, tak se mu to nejspíše daří více, když je ten soupeř silnější, daří se mu to méně. Pak by se dalo říct, že jiný hráč hrál lépe, ale tohle hodnocení je vlastně nespravedlivé. Naši hráči, kromě, v dnešním zápase to byli tak čtyři, plnili principy svých rolí dobře. Ale aspoň s tím můžeme nějak dál pracovat.“

Co je vlastně náplní vaší práce tady na Spartě?
„Mám tady už pátým rokem kompletně na starosti mládež. Za tu dobu jsme vytvořili určitou koncepci a já dohlížím na to, aby se plnila. Dohlížím také na to, aby všichni, kdo tady pracují, jak profesionálové, tak lidé s polovičním úvazkem, plnili svoji práci a všechno běželo v příjemné atmosféře tak, jak má. A hlavně, abychom díky tomu, že se všechno dodržuje, posouvali hráče způsobem, který je u nás v rámci možností možný, díky čemuž se jim zvyšuje kvalita a správná týmová činnost. Vím, že to zní hrozně abstraktně, ale je to složitý proces. Ono to tak trochu vyplývá z té první otázky, kterou jste mi položil. My potřebujeme konkurenci, která u nás bohužel není, která dá tu možnost s hráči pracovat. S hráči můžete vždycky nejlépe pracovat, když jim to můžete ukázat na příkladu jiných hráčů a na příkladu jich samých. Bolestí našeho fotbalu je, že naši hráči si myslí, že jsou tak dobří, jaké mají výsledky v domácí soutěži. Bohužel to tak není, protože možná jsou velmi dobří na tuzemské úrovni, ale neplatí to v mezinárodním srovnání. To je také důvod, proč náš fotbal ustoupil do pozadí.“

Proč chybí v mládežnickém fotbale větší konkurenci?
„Na to není jednoduchá odpověď. O tom bychom se mohli bavit v podstatě celý den. Podle mě je chyba v tom, že si špatně vyhodnocujeme vývoj fotbalu, jak v Evropě, tak ve světě obecně. Také si špatně vyhodnocujeme, když máme úspěch a když ten úspěch nemáme, tak nejsme schopni z toho vyvodit patřičné důsledky. Dám příklad – český klub s někým vyhraje, ale soupeř nám výhru v podstatě daruje. Třeba dneska Brazilci vyhráli, ale v uvozovkách si to nezasloužili. Během zápasu pustili Spartu do sedmi vyložených brankových příležitostí a oni sami měli dvě, když nepočítám penalty. První penalta, která udává vývoj zápasu, podle mého názoru nebyla. Ale minimálně díky tomu můžete vidět, jak s takovým rozhodnutím hráči pracují, jak na ně zapůsobí a tak dále. Zkrátka se vším, ať už je to pozitivní nebo negativní, se musí pracovat, a to my neumíme.“

Jak moc je pro vás u mladých fotbalistů důležitý charakter?
„V naší koncepci máme kritéria, přes která, samozřejmě v uvozovkách, nejede vlak. A první kritérium, nejdůležitější z nich, je charakter hráče. Ten charakter hráče vlastně zahrnuje všechno – jak má rád fotbal, jeho mentalitu, týmový zájem a tak dále. To je u nás na prvním místě a myslím si, že se nám to ještě úplně nedaří, protože teď nám odešli hráči, o které jsme se starali jako o vlastní.“

Co vlastně říkáte na odchod pětice mladých hráčů těsně před začátkem přípravy?
„U jednoho z nich (Šimon Gabriel) se jedná pouze o hostování a další čtyři neprodloužili smlouvu, ačkoliv jim byla nabídnuta nová. A ti čtyři hráči odešli s tím, že ještě dva týdny před jejich odchodem někteří z nich říkali, jak jsou tady spokojení a chtějí tu zůstat, přičemž nakonec odešli. V podstatě jsem si sám dal otázku, jak bych se choval a reagoval jako rodič hráče, který odchází, protože dostal možnost odejít do Anglie nebo do Holandska. Zaprvé bych byl nadšený, že můj syn má možnost zahrát si v zahraničí, to je skvělá zpráva. Nejdřív bych si ale musel vyhodnotit kam by odcházel, do jakého prostředí, řekněme, že pak bych byl možná i pro, aby si to šel zkusit. V takovém případě bych jako rodič přijel na Spartu, šel za lidmi, kteří se o něj roky starali, řekl jim svůj názor, poděkoval jim za veškerou péči, práci a sdělil jim své rozhodnutí, že chci, aby můj syn odešel do zahraničí. Takhle bych to udělal asi já, jenže ti rodiče to takhle neudělali, proto je kolem celé záležitosti takový šrumec. Podívejte se, naše akademie dodává hráče do ligových týmů. My máme 58 hráčů v první lize u nás a v Evropě. Z toho 53 hráčů je do 27 let. To je fantastický výsledek. A z těch 53 hráčů jich plných 49 prošlo částečně už naší koncepcí. Dokonce v našem A týmu máme 8 našich odchovanců. Po Olomouci asi nejvíc v lize. A to si ti rodiče neuvědomují. “

Takže vás na celém odchodu zmiňovaných hráčů nejvíce mrzí náhlost toho odchodu a jejich chování?
„Já bych se v tom zase tak nepitval. Já v podstatě chápu, že třeba jejich rodiče chtějí, aby jejich dítě odešlo do zahraničí a je to logické, jenom bych to udělal jiným způsobem. To mi vadí, ale nic víc. Proto pořád říkám, že na prvním místě má být u hráčů charakter.“

Čím to je, že vás ve vašich letech fotbal pořád to baví? Kde berete ten entuziasmus?
„Já bych si v první řadě přál, aby podobný entuziasmus byl u našich hráčů. (smích) Bohužel je spousta lidských vlastností, která se za tu dobu, co ve fotbale působím, trošku změnila, hráči mají jiné zájmy a tak dále. Prostě to tak je, ale fotbal je láska na celý život.“

Na co jste za pět let budování mládeže ve Spartě nejvíce pyšný?
„Určitě na to, že o naše hráče je zájem. Byli jsme Uefou vyhodnoceni jako 7. nejlepší akademie v Evropě. To není automatické, ale bohužel to taky není nikde akcentováno. To není samo sebou, ale je to jednoznačně tím, jací lidé tady pracují. O tom to především je. Vždycky je to o lidech a ti jsou tady na Strahově fantastický.“

(Michael Durčák)

Šéf akademie Sparty Hřebík: Nejvíc mě těší, že je o naše hráče zájem